Mensi uvaha ;o)

7. července 2009 v 23:28 | Wall |  Slova, věty, odstavce
Koukám do nebe a přemýšlím….
Co by se zde dalo změnit bez toho abych všem do života kecala různá moudra, kterých si stejnak nikdo neváží. Když mi někdo řekne žij a pomáhej…Jo chtěla bych být takovou tou hrdinkou abych byla všemi obdivovaná, ale přece jenom… Uvědomte si kolik úsilí musí ten člověk vložit do toho, aby byl obdivován. Kolik řečí si musí naskládat do hlavy aby všem cpal jak je důležité věřit a nevzdávat se, jak moc bychom měli všechny chránit za cenu svého života…Jenže…Co když nám někteří za tu záchranu nestojí? A co když zrovna nemáte okolo sebe lidi, kterým by se dalo věřit…a přesto že okolo sebe nemáte nikoho na kom by vám záleželo, přesto chcete být hrdinou…


Teď přichází ta chvíle beznaděje a smutku …A zkuste si představit že tenhle vraždící pocit vás sžírá každý den. Když se ráno probudíte, hned vás tento pocit chytne a vy proti tomu nic neuděláte… Cítíte tu beznaděj že se s tímto pocitem nemáte ani komu svěřit, protože jak již bylo řečeno lidé okolo vás nejsou toho hodni. Poté už vám nezbývá nic jiného než se opravdu spolehnout sám na sebe a jít někam kde vás nikdo nezná pod domněnkou že zde potkáte ty přátele kterým už by se věřit dalo.

I přesto že se přemístíte do nového prostředí je těžké s někým se seznámit. A proč? Protože většina lidí má své přátele a nestojí o vás? Ne… Je to proto že lidé se bojí nových přátel a známostí.

Teď se vás já ptám … Co vlastně se dá v této situaci dělat když přátele neseženete a smutku ani beznaděje se nezbavíte ? …..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama