Smutek

10. července 2009 v 11:00 | Wall |  Slova, věty, odstavce
Moje malé zamyšlení nad smutkem. Moje pocity a chtě když tento pocit mám. Můžete okusit jaké to je semnou když jsme smutná. Pěkné čtení ;o)

Smutek . . .


Požírá mou duši, a přesto jsem si na onen pocit zvykla, protože mě doprovází všude. Nedá se říci že zvykla do té míry, aby mi nevadil. Vadí mi a moc. Nemám se s tímto strašným pocitem komu svěřit. Proto je silnější den ode dne. Můžu vykládat větru nebo hlíně, ale ta mi nijak od smutku nepomůže, bohužel… Vlastně někdy nevím kde se všechen ten smutek bere. Je ho tak moc že někdy opravdu netuším, kdy to ve mně doslova praskne a já se nervově zhroutím. Někdy to může být ze špatně vykonané práce, kvůli hádce s přáteli, zlomené srdce, nebo dokonce to zaviní rodičové, kteří ani neví jak ubližují ostatním svými hádkami a problémy. Ale i přes to že není žádný důvod, smutek na mě přijde.
Projevují se u mě stupně smutku. Někdy je to smutek uslzený. To když se mi všechny ty problémy nahromadí a já už dál nemůžu. Nejčastější stupeň je smutek ze samoty. Občas ho má každý když už opravdu nemá s kým být a svěřit se. Při tomto stupni mi není do smíchu, nebrečím ani nemám přehnané chování, ale cítím přesto ten osamělý smutek…
Nenávidím ten pocit. Kdo by ho měl taky rád, že? Je to šílené a k zbláznění. Nedá se toho lehce zbavit a bolí. Kvůli smutku zešílím. Já to cítím, protože už teď mi to leze na mozek. Ten otravný, osamělí a uslzený smutek …






Za tento výkon jsem od naší školní psycholožky slyšela jediné: Ty bys měla jít k psychologovi protože tohle mě opravdu rozesmutnělo…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama