Únor 2010

Třeba i to... co nechceme...

28. února 2010 v 13:01 | Wall |  Slova, věty, odstavce
Mám potřebu si povídat... Povídat lidem, zvířatům i rostlinám, co bych hrozně moc chtěla...
Takovou potřebu mám jen proto, že ostatní lidé, moje potřeby neposlouchají.
Já musím poslouchat ty jejich.
Jejich porblémy, nářeky, přání... Pořád pořád dokola. Poslouchám... Baví mě to... Ale
Oplátku nenalézám...
Tak asi proto, svoje přání....Jen tak píšu...
Proto asi se nepovažuju za sobce... čas mě naučil
svoje přání a potřeby nevyslovovat a nemyslet na sebe...
Jen na ty, které poslouchám

Jednou mi přišlo strašně zvláštní, jak počasí...Třeba jen minutové vysvitnutí slunce, změní člověku náladu. Mám vždycky chuť běžet pryč... Vzít foťák a to dlouho neviděné slunce vyfotit... Pak ty krásně chvíle... třeba i jen těch 60 sekund....Trávit s lidma, které mám nejradši... Nebo taky se svím psem... Dřív si i hrávala ... Teď už je stará a já na ní miluju to, že pokaždé když svítí slunce... Lehne si k oknu a hřeje se tam... Potichu dřímá... Je to pocit.... Nejde ani popsat... Jako bych v ní viděla veškeré štěstí, které od nás dostala....a až jí ztratíme... Budeme pro ní plakat, protože má nekonečnou schopnost... vycítit, když člověk nemá svůj den... Když pláču...vždycky přišla a položila mi hlavu na nohy... Zvedla své hnědé oči...a zavrtěla ocasem... Ona ví, že mi to dodalo úsměv na tváři. A při pomyšlení a vzpomínání na to... Věřte tomu, že se usmívám...


"Cosi"

25. února 2010 v 18:55 | Wall |  Slova, věty, odstavce
Víte... Občas je vážně zajímavé, jak okolnosti do sebe zapadají...
Například dnes...
Poslouchající nejmenované rádio, sledovala jsem občany naší země v autobuse, na které nezbylo místo k sezení. Rádio hrající Českou Hymnu vytvářelo husí kůži na mém těle... Občané, nic neslyšící, jako by tušili, celá řada stojících v jedné chvíly naráz zvedli své ruce, jakoby na počest hrající hymny.. Byl to hezký pocit, ale oni se jen chtěli chytnout tyče aby neklopýtli při rozjíždění autobusu. I tak..

Někdy mě tak napadá, jaké to bude v budoucnosti. Rádio mi dnes hlásilo "cosi" o plastice očí. Aby jste nemuseli nosit brýle, ani kontaktní čočky... Je to hezké... Občas si říkám, doufám, ře se dožiju doby, kdy taková plastika dokáže naoperovat do očí čip, se kterým by jsme viděli i ve tmě...Jako kočky.

Jakási kola, má nový obal. Já ho nazvala jako retro, a je velice zajímavý, ale ten starší byl více "revoluční".... CO říct... Musíme si zvyknout... Proto... já si du zvykat :)

Studna

11. února 2010 v 21:57 | Wall |  Fotografie ®
Názvuhodné.... Hluboké, avšak pro lid moc dobré...
Třeba i nepitnou dává... Třeba i pár životů vzala....
Třeba i horor natočila... Třeba je pevně stojící...
Reznoucí a časem chátrající....
Mechem porostlá....Zimou nefunkční...
V létě osvěžující....Pro všechny přístupná....
Pohodlně sedící na ní...Koukám na potulující se mračno po obloze...
Fouká strašný studený vítr... Krásnější je, že svítí slunce.... Po té nekonečně dlouhé době... Miluju to... Pak se zvedám...Zahazuji cigaretu... Udělám pár snímků...Pak zapomenu na to, co jsem vůbec nechávala projít mou hlavou.... A znovu usedám jinam....S jinými myšlenkami



Studené kapky slz

1. února 2010 v 18:06 | Wall |  Slova, věty, odstavce
Čím víc Miluju... Tím víc Doufám

Čím víc Doufám... Tím víc to potom bolí

Čím víc to potom bolí... Tím víc zjišťuji, jak dokážu být slepá...

Nevidím nic... nic...