Řetízek

15. března 2010 v 18:01 | Wall |  Slova, věty, odstavce
Trávit s někým celý víkend, je skličující... mě se to však líbilo
Jeho řetízek, třikrát omotaný okolo mého zápěstí, leskne se
v měsíční záři a já se nemůžu vynadívat na tu krásu.
Jakmile se ho někdo dotkne hned křičím, aby ho náhodou nepoškrábal
a dál se kochám.
Trochu zvláštní když sněží a do toho svítí a hřeje mě slunce přes skla auta.
Do ucha mi hraje nějaký hit posledních měsíců a po pár sekundách to skočí
na nezaujímavou relamu na notebooky.
Sedím v křesle a potichu si chroupám hořkou čokoládu, protože to je jediná,
kterou mám povoleno jíst, kvůli nízkému obsahu mléka...
Pod nos mi vlaje vůně zeleného čaje, který s neměřitelnou radostí upíjím.
Kamarádi si lámou ruce, jiní sou na operacích, nebo slaví půl roku se svojí
lskou. Já koukám na fotografii červené růže a připomínám si, jaké to je,
péct se na slunci a večer si škrábat vyrážku od sluníčka.
Mám po svém boku hromadu prášků, telefon, čokoládu a čaj.
Nevím, zda je poznat, že marodím, ale můj pes to necítí.
Dál se semnou chce mazlit, přestože ví, že mám na sobě černý svetr, a ona
má bílou srst. Já jsem na to zvyklá a přece jí neodhodím, kvůli svetru, který už
nebud jen černý. Stojí mi u nohou a kouká na mě očima, které mi řkají, kdypak
se vrátí moje panička ? A já jí říkám a přitom jí hladím uši, večer se vrátí neboj.
Odchází si lehnout doporstřed obývacího pokoje na kožešinu s nastraženýma
ušima poslouchá, jestli si někdo nešoupe botami o rohožku před dveřmi.
Pomalu se stmívá, já s chutí dál požvykuji a přišla na mě chuť volající po nikotinu.
Sahám tedy co ciaretě a odcházím ven... tam kde fouká vítr, padá sníh a občas..
procitne pták svou každodení melodii....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 animenana2 animenana2 | 15. března 2010 v 18:11 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama